+421 905 948 192

Banková záruka ako najúčinnejší spôsob zabezpečenia záväzkov v zmluvách o dielo pre stavby

Realizácia stavby trvá niekoľko rokov. Finančná situácia zhotoviteľa sa môže časom zmeniť a zhotoviteľ sa môže dostať aj do konkurzu. V konkurze si objednávateľ môže uplatniť voči dlžníkovi prípadné škody, ktoré mu môžu vzniknúť, ale je otázne, či ich nebude mať krátené v závislosti od výťažku získaného v konkurznom konaní, resp., či si bude vedieť započítať svoje pohľadávky za zhotoviteľom voči pohľadávkam zhotoviteľa za ním.

Pokiaľ drží objednávateľ bankovú záruku vystavenú zhotoviteľovou bankou, ktorá zabezpečuje plnenie zhotoviteľa zo zmluvy o dielo, bude z nej môcť objednávateľ čerpať v prípade porušenia zmluvy o dielo a tento záväzok úhrady vzniká výlučne medzi bankou, ktorá je v postavení ručiteľa zhotoviteľa a objednávateľom, teda ide mimo právnej úpravy týkajúcej sa konkurzu. To je asi najväčia výhoda bankovej záruky. 

Tento zjavne jednoduchý inštitút má však aj niektoré úskalia, na ktoré by som rád v tomto článku upozornil.

 

1. Banková záruka

 

Banková záruka je upravená v Obchodnom zákonníku pomerne skromne, a to:

§ 313 Základné ustanovenie

Banková záruka vzniká písomným vyhlásením banky v záručnej listine, že uspokojí veriteľa do výšky určitej peňažnej sumy podľa obsahu záručnej listiny, ak určitá tretia osoba (dlžník) nesplní určitý záväzok alebo sa splnia iné podmienky určené v záručnej listine.

§ 314

Ak je bankovou zárukou zabezpečená nepeňažná pohľadávka, predpokladá sa, že do výšky sumy určenej v záručnej listine je zabezpečený peňažný nárok, ktorý by mal veriteľ voči dlžníkovi, v prípade, že by dlžník porušil záväzok, ktorého plnenie je zabezpečené bankovou zárukou.

§ 315

(1) Ak bankovú záruku potvrdí iná banka, môže veriteľ uplatniť nároky z bankovej záruky voči ktorejkoľvek z týchto bánk.

(2) Ak banka, ktorá potvrdila bankovú záruku, poskytla na jej základe plnenie, má nárok na toto plnenie voči banke, ktorá ju o potvrdenie bankovej záruky požiadala.

(3) Ak banka oznámi, že iná banka poskytla záruku, nevzniká oznamujúcej banke záväzok zo záruky. Oznamujúca banka však zodpovedá za škodu spôsobenú nesprávnosťou svojho oznámenia.

§ 316

(1) Banka ručí za splnenie zabezpečeného záväzku do výšky sumy a za podmienok určených v záručnej listine. Banka môže voči veriteľovi uplatniť iba námietky, ktorých uplatnenie záručná listina pripúšťa.

(2) Na bankovú záruku nemá účinok čiastočné plnenie záväzku dlžníkom, ak nesplnený zvyšok záväzku je rovnaký alebo vyšší, než je suma, na ktorú znie záručná listina.

§ 317

Ak zo záručnej listiny nevyplýva niečo iné, nemôže banka uplatniť námietky, ktoré by bol oprávnený voči veriteľovi uplatniť dlžník, a banka je povinná plniť svoje povinnosti, keď ju o to písomne požiadal veriteľ. Predchádzajúca výzva, aby dlžník splnil svoj záväzok, sa vyžaduje, len keď to určuje záručná listina.

§ 318

Ak podľa záručnej listiny je veriteľ oprávnený uplatniť svoje práva z bankovej záruky, len keď dlžník nesplní svoj záväzok, môže veriteľ postúpiť svoje práva z bankovej záruky iba s postúpením pohľadávky zabezpečenej bankovou zárukou.

§ 319

Banka plní svoj záväzok z bankovej záruky, len keď ju na to písomne vyzval veriteľ. Ak je plnenie banky z bankovej záruky podmienené v záručnej listine predložením určitých dokumentov, musia sa tieto dokumenty predložiť pri tejto výzve alebo bez zbytočného odkladu po nej.

§ 320

Ak je banka povinná podľa záručnej listiny plniť v prospech oprávneného inej banke, je povinná plniť na účet oprávneného v tejto banke.

§ 321

(1) Ak je doba platnosti v záručnej listine obmedzená, banková záruka zanikne, ak veriteľ neoznámi banke písomne svoje nároky z bankovej záruky počas jej platnosti.

(2) Dlžník je povinný zaplatiť banke to, čo banka plnila podľa svojej povinnosti zo záručnej listiny vystavenej v súlade so zmluvou uzavretou s dlžníkom.

(3) Dlžník nemôže voči banke uplatniť námietky, ktoré by mohol uplatniť voči veriteľovi, ak zmluva medzi bankou a dlžníkom neobsahovala povinnosť banky zahrnúť do záručnej listiny uplatnenie týchto námietok voči veriteľovi.

(4) Veriteľ, ktorý dosiahol na základe bankovej záruky plnenie, na ktoré nemal voči dlžníkovi nárok, vráti dlžníkovi toto plnenie a nahradí mu škodu tým spôsobenú.

§ 322

(1) Na bankovú záruku sa inak použijú primerane ustanovenia o ručení.

(2) Vzťah medzi bankou a dlžníkom sa spravuje podľa ustanovení o mandátnej zmluve.

 

2. Ručenie

 

K ustanoveniam o bankovej záruke je potrebné primerane použiť aj ustanovenia o ručení v Obchodnom zákonníku:

§ 303

Kto veriteľovi písomne vyhlási, že ho uspokojí, ak dlžník voči nemu nesplnil určitý záväzok, stáva sa dlžníkovým ručiteľom.

§ 304

(1) Ručením možno zabezpečiť len platný záväzok dlžníka alebo jeho časť. Vzniku ručenia však nebráni, ak záväzok dlžníka je neplatný len pre nedostatok spôsobilosti dlžníka brať na seba záväzky, o ktorom ručiteľ v čase svojho vyhlásenia o ručení vedel.

(2) Ručením možno zabezpečiť aj záväzok, ktorý vznikne v budúcnosti alebo ktorého vznik závisí od splnenia podmienky.

§ 305

Veriteľ je povinný bez zbytočného odkladu oznámiť ručiteľovi na požiadanie výšku svojej zabezpečenej pohľadávky.

§ 306

(1) Veriteľ je oprávnený domáhať sa splnenia záväzku od ručiteľa len v prípade, že dlžník nesplnil svoj splatný záväzok v primeranej dobe po tom, čo ho na to veriteľ písomne vyzval. Toto vyzvanie nie je potrebné, ak ho veriteľ nemôže uskutočniť alebo ak je nepochybné, že dlžník svoj záväzok nesplní, najmä pri vyhlásení konkurzu.

(2) Ručiteľ môže voči veriteľovi uplatniť všetky námietky, na ktorých uplatnenie je oprávnený dlžník, a použiť na započítanie pohľadávky dlžníka voči veriteľovi, ak na započítanie by bol oprávnený dlžník, keby veriteľ vymáhal svoju pohľadávku voči nemu. Ručiteľ môže použiť na započítanie aj svoje pohľadávky voči veriteľovi.

(3) Ak ručiteľ uplatní voči veriteľovi neúspešné námietky, ktoré mu oznámil dlžník, je dlžník povinný nahradiť ručiteľovi náklady, ktoré mu tým vznikli.

§ 307

(1) Ak sa za ten istý záväzok zaručí viac ručiteľov, ručí každý z nich za celý záväzok. Ručiteľ má voči ostatným ručiteľom rovnaké práva ako spoludlžník.

(2) Ak je ručením zabezpečená iba časť záväzku, neznižuje sa rozsah ručenia čiastočným plnením záväzku, ak záväzok zostáva nesplnený vo výške, v akej je zabezpečený ručením.

(3) Pri postúpení zabezpečenej pohľadávky prechádzajú práva z ručenia na postupníka v čase, keď postúpenie oznámil ručiteľovi postupca alebo preukázal postupník.

§ 308

Ručiteľ, ktorý splní záväzok, za ktorý ručí, nadobúda voči dlžníkovi práva veriteľa a je oprávnený požadovať všetky doklady a pomôcky, ktoré má veriteľ a ktoré sú potrebné na uplatnenie nároku voči dlžníkovi.

§ 309

Ak ručiteľ uspokojí veriteľa bez vedomia dlžníka, môže dlžník uplatniť voči ručiteľovi všetky námietky, ktoré bol oprávnený uplatniť voči veriteľovi, keby od neho veriteľ splnenie vymáhal. Dlžník však nemôže voči ručiteľovi uplatniť námietky, na ktoré dlžník ručiteľa neupozornil bez zbytočného odkladu po doručení správy, že veriteľ uplatnil nároky z ručenia.

§ 310

Právo veriteľa voči ručiteľovi sa nepremlčí pred premlčaním práva voči dlžníkovi.

§ 311

(1) Ručenie zaniká zánikom záväzku, ktorý ručenie zabezpečuje.

(2) Ručenie však nezaniká, ak záväzok zanikol pre nemožnosť plnenia dlžníka a záväzok je splniteľný ručiteľom alebo pre zánik právnickej osoby, ktorá je dlžníkom.

§ 312

Ustanovenia § 305 až 311 platia primerane aj pre ručenie, ktoré vzniklo zo zákona.

 

3. ICC URDG 758

 

Veľmi dôležitými, nielen pre interpretáciu, sú "Jednotné pravidlá Medzinárodnej obchodnej komory pre záruky splatné na požiadanie č. 758" (ICC Uniform Rules for Demand Guarantees No. 758), na ktorých aplikáciu sa mnohé bankové záruky v texte priamo odvolávajú.

 

4. Text záručnej listiny

 

Banková záruka je stručná listina vystavená bankou. Originál záručnej listiny banka, resp. zhotoviteľ, odovzdá príjemcovi. Banka koná na základe príkazu zhotoviteľa, ktorému predchádza podpis zmluvy o vystavení bankovej záruky uzatvorenej medzi bankou a zhotoviteľom. Text záručnej listiny môže znieť napríklad nasledovne. V tomto prípade ide o záruku na realizáciu prác, tzv. performance bond.

Boli sme informovaní, že [názov Zhotoviteľa]  (ďalej ako "príkazca") je Váš zhotoviteľ na základe tejto zmluvy, ktorá od neho vyžaduje poskytnúť zábezpeku na vykonanie prác.

Na základe žiadosti príkazcu, my (názov banky) sa týmto neodvolateľne zaväzujeme zaplatiť okamžite, bez námietok, na prvé požiadanie Vám, príjemcovi/objednávateľovi, akúkoľvek sumu alebo sumy nepresahujúce celkovú sumu ____________ ("garantovaná suma", slovom: _______ ) na základe nami prijatej Vašej písomnej požiadavky a Vášho písomného stanoviska, ktoré vyhlasuje:

(a)          že príkazca si neplní svoju povinnosť(i) určené zmluvou, a

(b)          v čom si príkazca neplní povinnosť.

Akýkoľvek príkaz k platbe musí obsahovať Váš podpis(y), ktoré musia byť overené vašou bankou alebo notárom. Overená žiadosť a stanovisko nám musí byť doručená dňa/pred _______________ (doplniť dátum) "dátum ukončenia platnosti", keď sa tejto záruke skončí platnosť a bude nám vrátená.

Zaväzujeme sa, že vyplatíme túto garantovanú sumu na základe potvrdenia v lehote 28 dní od Vašej písomnej žiadosti a Vášho písomného vyhlásenia, že príkazca nesplnil povinnosť určenú zmluvou.

Táto záruka sa bude riadiť zákonmi Slovenskej republiky a bude podliehať Jednotným pravidlám pre záruky splatným na požiadanie, uverejneným ako č. 758 Medzinárodnou obchodnou komorou.

 

4.1 Čo znamená "bez námietok"?

Najvyšší súd ČR sa v rozsudku, sp. zn. 23 Cdo 3042/2009 vyjadril k významu „bez námitek“ nasledovne: 

"Není-li banka podle záruční listiny oprávněna přezkoumávat předmětný právní vztah, nebyla oprávněna přezkoumávat ani oprávněnost fakturace ani splatnost pohledávek, jejichž plnění bylo bankovní zárukou zajištěno. Nejsou-li v bankovní záruce sjednány námitky, které může banka uplatňovat vůči věřiteli, je banka oprávněna pouze k formálnímu přezkumu věřitelem předložených dokumentů. Z toho plyne, že banka není oprávněna věcně přezkoumávat, zda obsah předložených dokumentů je pravdivý či nepravdivý, zda předložené faktury byly již uhrazeny či zda se jedná o neuhrazené faktury, zda lze za neuhrazené faktury považovat faktury před či po splatnosti apod., nejsou-li tyto námitky v textu bankovní záruky zahrnuty.

Případná odpovědnost za předložení neplatných dokumentů či dokumentů obsahujících nepravdivé informace (např. při přeložení nepravdivého prohlášení o tom, že dlužník nesplnil své závazky, ač je ještě dle dohody s věřitelem neměl plnit, a podle dohody mezi dlužníkem a věřitelem měla bankovní záruka zajišťovat pouze pohledávky věřitele po splatnosti; případně předložení kopií neuhrazených faktur v rozporu s dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o zajištění vzájemných závazků prostřednictvím bankovní záruky, z níž by vyplývalo, že neuhrazenými fakturami byly míněny faktury po splatnosti; případně předložení kopie již uhrazených faktur, na jejichž základě by bylo z bankovní záruky plněno opakovaně), stíhá věřitele. Podle § 321 odst. 4 obch. zák. totiž věřitel, který dosáhl na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, vrátí dlužníkovi toto plnění a nahradí mu škodu tím způsobenou."

 

5. Druhy bankových záruk

 

Bankovou zárukou sú zabezpečované záväzky zhotoviteľa voči objednávateľovi zo zmluvy o dielo.

Rozoznávame najčastejšie nasledovné záruky:

a) realizačná banková záruka (performance bond)

b) banková záruka za zádržné (retention bond)

c) banková záruka za záruku (warranty bond)

d) banková záruka za preddavok (advance payment bond)

V poslednom období sa obstarávatelia cestnej infraštruktúry snažia zabezpečiť, aby zhotovitelia riadne plnili svojim subdodávateľom na danej stavbe, preto požadujú bankové záruky aj pre prípad, že zhotoviteľ nebude plniť subdodávateľom.

Nižšie uvádzam grafický prehľad vzťaho z bankovej záruky:

 

6. Spory z bankových záruk

 

Napriek tomu, že je banková záruka veľmi jednoduchým inštitútom, spory z bankovej záruky nie sú zriedkavé.

V niektorých sporoch sa strany sporia o formálne náležitosti.

Stalo sa, že objednávateľ uplatnil záruku a zhotoviteľ preukázal, že to nebolo v súlade s podmienkami, ktoré mali dohodnuté v zmluve o dielo. K takýmto situáciám dochádza aj kvôli tomu, že nie je v záujme objednávateľa ako beneficienta, aby ponechával banku rozhodovať, či došlo k porušeniu záväzku zhotoviteľom, alebo nie. Banka nie je rozhodca a nemala by s takým textom súhlasiť. Ak sa však banka uspokojí s vyhlásením objednávateľa, že došlo k porušeniu zmluvy o dielo a vznikla škoda, banka musí plniť. Objednávateľ môže aj klamať.

Príklad písomného vyhlásenia (upravený text z opisu skutkových okolností, z www.nsoud.cz):

“Žalovaná vystavila ve prospěch žalobkyně bankovní záruku za zádržné (dále jen „bankovní záruka“), na základě které převzala záruku za svého klienta (STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, a. s. – dále též jen „klient banky“) a neodvolatelně se zavázala zaplatit žalobkyni částku až do celkové výše 11.354.888,20 Kč, a to bez zkoumání souvisejícího právního vztahu a bez jakýchkoli námitek týkajících se tohoto vztahu. Výplata bankovní záruky měla být provedena bez zbytečného odkladu po obdržení první písemné výzvy, ve které žalobkyně prohlásí, že klient banky nesplnil své závazky související se záruční dobou podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní jako objednavatelem a klientem banky jako zhotovitelem (dále jen „smlouva o dílo“).“

„Ze záruční listiny soud zjistil, že se banka neodvolatelně zavázala, že žalovanému okamžitě, bez námitek a na první požádání zaplatí jakoukoli částku nebo částky až do výše 4 001 560 EUR poté, co obdrží písemnou žádost žalovaného o zaplacení a písemné prohlášení žalovaného, z něhož bude vyplývat, že zhotovitel nesplnil své povinnosti, vyplývající mu z předmětné smlouvy o dílo.

V poslednej dobe sa aj u nás rozmohlo medzi zhotoviteľmi uplatňovanie neodkladných opatrení voči čerpaniu z bankovej záruky. Aj z uvedeného dôvodu by si mal objednávateľ zvážiť, či potiahne bankovú záruku bezdôvodne, bude totiž znášať náklady na vrátenie tejto sumy.

 

Nižšie uvádzam niekoľko zaujímavých prípadov z praxe súdov v ČR a SR, ktoré sa zaoberajú spormi z bankových záruk.

 

Ako vyplýva z rozhodnutí, je potrebné skúmať výlučne tie skutočnosti, ktoré sú obsiahnuté v samotnej bankovej záruke a plnenie môže byť poskytnuté iba vtedy, ak budú splnené všetky tam stanovené podmienky. 

Relevantnou skutočnosťou je aj okolnosť, či objednávateľovi skutočne vznikla škoda, resp. už vynaložil náklady na odstránenie porušenia zhotoviteľa. Je postačujúce iba načerpať bankovú záruku ešte pred vzninutými nákladmi, alebo až po tom, čo tieto náklady vznikli? Opätovne sa bude skúmať ako text bankovej záruky, tak text zmluvy o dielo.

 

Judikatúra sa ustálila na týchto zásadách:

 

6.1 Príklady bazírovania na dodržaní formálnych náležitostí, ako napr. správne uvedenie variabilného čísla, čísla bankového účtu, atď.

 

Nadobudnutie účinnosti bankovej záruky, rozsudky NS ČR: sp. zn. 29 Cdo 2151/2019 sp. zn. 29 Cdo 3480/2017, sp. zn. 23 Cdo 3042/2009, 29 Cdo 1395/2017, a iné.

„Nejsou-li splněny podmínky stanovené v záruční listině, nelze plnění z bankovní záruky požadovat.“

Pri zádržnom býva v zmluve o dielo vymienená možnosť zhotoviteľa požiadať o „výmenu“ zadržaných prostriedkov zo zhotoviteľom fakturovaných súm za bankovú záruku. V takomto prípade je viazaná účinnosť bankovej záruky až na moment, kedy bude pripísaný cash na účet zhotoviteľa.

Zo súdnych rozhodnutí vyplynulo, že aj takáto jasná inštrukcia sa dokáže skomplikovať, viď nižšie:

„(...) banková záruka nabude účinnosti po připsání zálohové platby v částce CZK 250.665.000,00 Kč na účet zhotovitele č. xxxxxxxxxxx/0300“ vedený u žalovaného „s uvedením reference 11683 a dnem podpisu smlouvy o dílo ze strany objednatele“. (...) Platba byla identifikována pouze jako „obnova bloku B3 a B4“.“

„Nejvyšší soud tamtéž uzavřel, že bylo-li podle prohlášení banky v záruční listině pro nabytí účinnosti bankovní záruky nezbytné, aby na bankovní účet klienta byla připsána určená částka, a to s konkrétním označením (v tam posuzované věci s variabilním symbolem uvedeným v záruční listině), bylo možné uvedenému požadavku dostát jen tehdy, byla-li by uvedená částka na označený účet nejen připsána, ale též (způsobem souladným s obsahem záruční listiny) řádně identifikována.“

V inom prípade problém opätovne spočíval v tom, že „platby nebyly identifikovány jako platby související s vystavenou bankovní zárukou, jako variabilní symbol obou plateb bylo pouze uvedeno identifikační číslo klienta banky.

Prečo je tento formalizmus dôležitý? Odpoveď nájdeme v rozhodnutí: Banka jako osoba stojící vně závazkového vztahu mezi žalobkyní a klientem (z něhož měl vzejít zajišťovaný dluh) totiž není nejen oprávněna, ale ani schopna (jinak než záruční listinou upraveným způsobem) zkoumat či prověřit, jaký byl skutečný účel platby připsané sice na účet jejího klienta, označené však jiným variabilním symbolem než určovala záruční listina (jaký dluh byl takovou platbou ve skutečnosti plněn), případně zda poskytnuté plnění vskutku vyvolalo zamýšlené právní účinky (zda jí byl dluh splněn a pokud nikoli, jak bylo s dotčenou částkou dále naloženo apod.).

Z rozsudku NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 3042/2009: „(...) při vystavení bankovní záruky je banka oprávněna klást si podmínky, za kterých může oprávněný vyplacení záruky požadovat“ a „při uplatnění nároku ze záruky je banka oprávněna zkoumat splnění předpokladů jen po formální stránce“. Jestliže žalobkyně neoznačila „sjednaným způsobem žádnou platbu, na kterou se záruka má vztahovat, nebyly naplněny podmínky bankovní záruky (...)“.

Z rozsudku NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 4752/2014 napríklad vyplynulo, že banka mala povinnosť plniť z bankovej záruky zabezpečujúcej úhradu kúpnej ceny kupujúcim na základe prehlásenia predávajúceho, že splatná cena nebola kupujúcim uhradená, a to bez ohľadu na skutočnosť, či prehlásenie o splatnosti pohľadávky bolo pravdivé alebo nie.

 

6.2 Prípad neoprávneného čerpania z bankovej záruky a uplatnenie regresu voči veriteľovi (objednávateľovi)

 

Ako vyplynie aj z prípadu nižšie pod 6.4, Velký senát Najvyššieho súdu ČR dospěl k závěru, že pre vznik oprávnenia dlžníka (zhotoviteľa) požadovať po veriteľovi (objednávateľ) vrátenie plnenia, ktoré na jeho úkor neoprávnene získal na základe bankovej záruky podľa § 321 odst. 4 Obchodného zákonníka, resp. pre vznik povinnosti objednávateľa takto získané plnenie zhotoviteľovi vrátiť, nie je podmienkou, aby zhotoviteľ najprv uhradil banke to, čo v súlade s bankovou zárukou plnila objednávateľovi.

Podme sa pozrieť na dva spory o vrátenie neoprávnene čerpaného plnenia, kde sa rieši aj právo regresu. Najprv sa pozrime na prípad z rozsudku NS ČR, sp. zn. 31 Cdo 3936/2016.

Zo skutkovej podstaty vyplýva, že STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ v konkurze, ako zhotoviteľ vyzvala objednávateľa (MESTO) k zaplateniu čiastky 101 709,01 EUR z titulu bezdôvodného obohatenia v zmysle § 321 ods. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodného zákonníka. V texte nižšie zamerajte svoju pozornosť najmä na to, či mesto požiadalo stavebnú spoločnosť o nápravu vád, či preukázalo vznik nákladov na vady, či nastala splatnosť nárokovanej sumy, atď.

Podľa súdu prvého stupňa právo na regres STAVEBNEJ SPOLOČNOSTI voči banke (§ 321 ods. 4 ObchZ) je dané iba pokiaľ banka vydala bankovú záruku a previedla výplatu v súlade s tým, čo bolo dohodnuté s objednávateľom. Súd prvého stupňa dospel k názoru, že mesto nepreukázalo dôvod, ktorý ho oprávňoval čerpať bankovú záruku.

Ako sa v prípade ukáže, mesto tvrdilo, že použilo čerpané prostriedky na nápravu stavu, ktorý nastal po zhotoviteľovi. Mesto však nedokázalo preukázať, že tak konalo v súlade s dohodnutými podmienkami. Naviac Najvyšší súd ČR skonštatoval, že relevantnou podmienkou na uplatnenie regresu je aj skutočná úhrada nárokovanej sumy, teda až na základe tejto skutočnosti vznikne regres.

„Dosáhne-li však věřitel na základě bankovní záruky plnění, na které nemá nárok dle svého vztahu k dlužníkovi, je dlužník oprávněn požadovat, aby mu toto plnění bylo vráceno. Tato situace nastane při zneužití bankovní záruky, např. pokud věřitel získal plnění z bankovní záruky, ačkoliv dlužník svůj závazek splnil. Dle soudu prvního stupně jde o zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení vylučující aplikaci právní úpravy obsažené v § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). (...)

Bankovní záruka byla sjednána jako nepostupitelná, bezpodmínečná, tzv. bankovní záruka na první výzvu a bez námitek, banka tudíž byla oprávněna a povinna zkoumat před výplatou záruky jen ty skutečnosti, na které obsah záruční listiny výplatu váže. Banka není oprávněna odmítnout výplatu bankovní záruky, i kdyby prostřednictvím objednatele záruky věděla, že beneficient, vzhledem k podmínkám smlouvy mezi beneficientem a objednatelem, možná nežádá o výplatu právem, jestliže beneficient uplatňuje právo na výplatu v souladu se záruční listinou.

Dle soudu prvního stupně v daném případě bankovní záruka zajišťovala splnění závazku dlužníka odstraňovat vady díla tak, že pokud by dlužník porušil svůj závazek odstranit řádně uplatněné vady díla, měl žalovaný právo odstranit vady díla na náklady dlužníka, za podmínek uvedených v obchodních podmínkách, nebo právo od smlouvy o dílo odstoupit. Pouze splatná pohledávka žalovaného odpovídající skutečně vynaloženým nákladům na odstranění vad díla a splatná pohledávka žalovaného z titulu vypořádání po odstoupení od smlouvy o dílo mohly být uspokojeny z bankovní záruky. Žalovaný (MESTO) jako objednatel od smlouvy o dílo neodstoupil, a proto mohl z bankovní záruky uspokojit jen náklady, které skutečně vynaložil na odstranění vad díla za podmínek stanovených v obchodních podmínkách. Dle zjištění soudu však žalovaný (MESTO) nedodržel obchodními podmínkami sjednaný postup pro uplatnění a odstranění vad díla na náklady dlužníka ani podmínky pro uspokojení takových nákladů z bankovní záruky, když v řízení před soudem prvního stupně neprokázal vznik jím tvrzených nákladů, které žalovanému (MESTU) měly vzniknout jako náklady žalovaným (MESTOM) vynaložené na odstranění tvrzených vad, za které čerpal plnění z bankovní záruky.

Soud prvního stupně dále dovodil, že žalovaný (MESTO) nedostál podmínkám uvedeným v čl. 11. 4 písm. a) obchodních podmínek, dle kterého musí být přiměřená lhůta k odstranění vady stanovena správcem stavby, když dodatečné přiměřené lhůty k odstranění žalovaným tvrzených vad díla nebyly stanoveny vůbec nebo byly stanoveny neoprávněnou osobou. I kdyby tedy tvrzená vada existovala, nebyl ji dlužník (STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ) povinen ve lhůtě stanovené žalovaným (MESTOM) odstranit. Pokud žalovaný (MESTO), resp. třetí osoba, tvrzené vady přesto odstranil, ztratil tím žalovaný veškeré nároky z odpovědnosti za vady díla vůči dlužníku a žalovanému nemohlo vzniknout právo vůči dlužníku na zaplacení nákladů údajně vynaložených na odstranění tvrzených vad díla. Soud prvního stupně nad rámec uvedeného dodal, že i kdyby žalovaný (MESTO) byl oprávněn vady díla odstranit a vzniklo by mu tak právo po dlužníku požadovat zaplacení nákladů na odstranění vad díla, pak toto eventuální právo na zaplacení nákladů údajně vynaložených žalovaným (MESTOM) na odstranění vad díla nebylo žalovaným (MESTOM) uplatněno u dlužníka, resp. žalobce (STAVEBNEJ SPOLOČNOSTI) dohodnutým způsobem. Žalovaný, resp. správce stavby, (MESTO) dlužníku před čerpáním bankovní záruky existenci nároku na zaplacení částky odpovídající údajně vynaloženým nákladům na odstranění vad díla žalovaným či existenci jakéhokoliv jiného nároku v souvislosti s údajnými vadami díla vůbec neoznámil, ani nikterak nezdůvodnil. Ve smyslu čl. 4 odst. 4.3 a čl. 11 odst. 11.4 obchodních podmínek byl žalovaný oprávněn využít bankovní záruku pouze k uspokojení svých nároků, tedy jen existujících splatných pohledávek za úpadcem. Z těchto důvodů nebyl žalovaný (MESTO) oprávněn uspokojit tvrzený nárok vůči úpadci na zaplacení nákladů vynaložených žalovaným na odstranění vad v celkové výši 37 765,99 EUR s využitím bankovní záruky.

Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalovaný (MESTO) z bankovní záruky uspokojil rovněž své tvrzené pohledávky na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 56 000 EUR a pohledávku na náhradu škody ve výši 7 943,02 EUR. Žalovaný (MESTO) byl oprávněn uspokojit svůj nárok vůči dlužníku z bankovní záruky pouze v případě, že jde o nárok vyplývající z odpovědnosti za vady díla; smluvní pokuta ani náhrada škody nejsou nároky z odpovědnosti za vady díla. Dle zjištění soudu navíc žalovaný (MESTO) smluvní pokuty ani právo na náhradu škody vůči dlužníku (STAVEBNEJ SPOLOČNOSTI) nikdy neuplatnil, tj. nikdy jej k jejich úhradě nevyzval, byť čl. 14 odst. 14.15 obchodních podmínek takový postup vyžaduje; smluvní pokuty ani pohledávka na náhradu škody se nemohly stát splatnými. Nestaly-li se tvrzené pohledávky splatnými, nebylo možné je uspokojit plněním z bankovní záruky. Čerpal-li žalovaný (MESTO) přes neexistenci nároků zajištěných bankovní zárukou z této záruky prostředky, pak dosáhl na plnění, na které neměl vůči dlužníku nárok, neprokázal existenci vad, neprokázal, zda, s jakými náklady a jakým způsobem si nechal vady odstranit, neprokázal, zda, jakým způsobem a kdy uplatnil nárok v souvislosti s odstraněním vad u žalobce a že se tedy pohledávky vůči žalobci staly splatnými. Žalovaný (MESTO) dle odvolacího soudu neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že bankovní záruka byla čerpána z jeho strany důvodně, tj. v souladu se záruční listinou, smlouvou o dílo i obchodními podmínkami, které byly součástí smlouvy o dílo.

 

Ako je to teda s podmienkou uplatnenia regresu?

Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. května 2015, sp. zn. 32 Cdo 1745/2013, posoudil dovolatelem nastolenou právní otázku jinak, když přijal závěr, že jedním z předpokladů pro uplatnění práva dlužníka na vrácení neoprávněně získaných prostředků z bankovní záruky, je předchozí úhrada dlužníka bance toho, co plnila věřiteli na základě bankovní záruky, přičemž soud dostatečně neobjasnil, co jej k přijetí citovaného závěru vedlo. Gramatickým ani logickým výkladem kogentního ustanovení § 321 odst. 4 obch. zák. nelze dospět k jinému závěru, než že jedinou podmínkou pro uplatnění práva dlužníka upraveného v předmětném ustanovení je zjištění, že věřitel získal na základě bankovní záruky plnění, na které neměl vůči dlužníkovi nárok. Nejvyšší soud ČR rozsudek sp. zn. 32 Cdo 1745/2013 odůvodnil tak, že „právo (dlužníka) na plnění podle ustanovení § 321 odst. 4 obch. zák. je logickým důsledkem ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák., které určuje, že dlužník je povinen zaplatit bance to, co banka plnila podle své povinnosti ze záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou uzavřenou s dlužníkem. Proto nejprve musí dlužník bance uhradit to, co banka plnila věřiteli na základě záruční listiny, a až následně může dlužník po věřiteli, který dosáhl na základě bankovní záruky plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, žádat vrácení tohoto plnění.

Lze souhlasit s tím, že právo dlužníka na plnění dle § 321 odst. 4 obch. zák. je logickým důsledkem ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák. Jestliže dlužník uzavřel smlouvu s bankou o vystavení bankovní záruky ve prospěch věřitele a věřitel v souladu s touto listinou získal od banky ujednané plnění, pak vzniká nepochybně dlužníkovi povinnost (dle podmínek uvedených ve smlouvě mezi bankou a dlužníkem) zaplatit bance to, co plnila věřiteli na základě záruční listiny, jejíž obsah je v souladu se smlouvou uzavřenou mezi bankou a dlužníkem. Pokud dlužníku vznikl závazek zaplatit bance to, co plnila věřiteli (za podmínek obsažených v bankovní záruce) a současně bylo zjištěno, že věřitel získal v souladu s bankovní zárukou plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, lze za logický důsledek vzniku popsané situace považovat vznik povinnosti věřitele takové plnění dlužníkovi vrátit a nahradit mu škodu tím způsobenou. Z pouhého konstatování, že právo žalobce na plnění dle § 321 odst. 4 obch. zák. je logickým důsledkem ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák., však nelze dovozovat, že předpokladem pro uplatnění tohoto práva je splnění povinnosti obsažené v § 321 odst. 2 obch. zák.

Ustanovení § 321 odst. 4 obch. zák. neumožňuje věřiteli dovolávat se toho, aby před splněním své povinnosti vrátit dlužníkovi na jeho úkor neoprávněně získané plnění, dlužník nejprve splnil svůj závazek vůči bance vyplývající z jiného právního vztahu a až poté požadoval po věřiteli vrácení neoprávněně získaného plnění. Splnění těchto dvou povinností (povinnost dlužníka zaplatit bance to, co na základě bankovní záruky plnila věřiteli a povinnost věřitele vrátit dlužníkovi plnění, které věřitel na základě bankovní záruky získal, aniž by na něj vůči dlužníkovi měl nárok) se mohou dovolávat rozdílné subjekty, na základě odlišných právních titulů vzešlých z dvou rozdílných právních vztahů. Ačkoliv plnění, které se ukázalo být neoprávněně získaným, poskytla věřiteli banka, učinila-li tak v souladu s bankovní zárukou, poskytla jej na úkor dlužníka. Přestože věřiteli vznikají práva a povinnosti jak k bance, tak k dlužníkovi, tato práva a tyto povinnosti vyplývají z rozdílných právních vztahů a je tedy mezi nimi třeba důsledně rozlišovat.

 

6.3 Prípad, kedy objednávateľ tvrdil, že použil čerpanie na vady a zhotoviteľ tvrdil, že ich nepoužil podľa podmienok zmluvy o dielo, hoci sa ukázalo, že podmienky dohodnuté neboli

 

Z rozsudku NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 1730/2012 vyplynulo, že:

"Skutečnost, že žalovaný jako věřitel z bankovní záruky bude postupovat určitým způsobem při uplatňování práv z odpovědnosti za vady ve smyslu závěru soudů obou stupňů (tj. požadovat slevu z ceny díla, či odstoupí od smlouvy), nebyla podmínkou stanovenou v ujednání čl. 10.3. upravujícím vzájemný vztah věřitele a dlužníka z bankovní záruky ani v záruční listině. Nebylo-li zjištěno, že žalovaný použil prostředky z bankovní záruky neoprávněně, pak právo žalobkyně na vrácení plnění z bankovní záruky nevyplývá ze smlouvy ani ze zákona. Proto je závěr, že žalovaný plněním z bankovní záruky získal bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit, nesprávný."

Pozrime sa, ako bolo dohodnuté právo objednávateľa čerpať z bankovej záruky?

"Bankovní záruka smí být použita pouze v případě nesplnění povinností zhotovitele vyplývajících ze záruky po dobu trvání záruky podle smlouvy. V čl. 10.3. bylo dohodnuto, že není-li stanoveno další omezení, právo na plnění z bankovní záruky smí být objednatelem využito pouze na uspokojení jeho oprávněných nároků na smluvní pokutu, náhradu škody, vrácení bezdůvodného obohacení zhotovitele nebo nákladů na odstranění oprávněně reklamovaných vad objednatelem, a to vždy v rozsahu dle této smlouvy. Podle čl. 10.4. využije-li objednatel plnění z bankovní záruky neoprávněně, je povinen zhotoviteli vydat ihned prospěch jím získaný jako bezdůvodné obohacení a dále je povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 3 % z neprávem získané částky ode dne plnění banky."

Zhotoviteľ si tu nevymienil žiadny postup, hoci očakával, že objednávateľ bude uplatňovať právo z vád, dá mu čas na odstránenie vád v primeranom čase, atď. Použil teda objednávateľ načerpané prostriedky oprávnene? Použil. Ak sa chce zhotovitel viac brániť pred načerpaním, je potrebné týmto ustanoveniam venovať náležitú starostlivosť. Banke stačí jednoduché prehlásenie objednávateľa, že bol zhotoviteľom porušený záväzok. Zo skutkových okolností tiež vyplynulo, že:

"Soud prvního stupně dodal, že žalovanému dosud žádné náklady na odstranění reklamových vad nevznikly, nemá tedy za žalobkyní žádnou takovouto pohledávku."

Najvyšší súd ČR prípad vrátil prvostupňovému súdu, s tým, že ho zaviazal, že má skúmať nasledovné okolnosti:

"Právo věřitele na plnění z bankovní záruky ve vzájemném vztahu věřitele a dlužníka (žalobkyně) upravuje čl. 10.3. smlouvy tak, že právo na plnění z bankovní záruky smí být objednatelem využito pouze na uspokojení jeho oprávněných nároků na smluvní pokutu, náhradu škody, vrácení bezdůvodného obohacení zhotovitele nebo nákladů na odstranění oprávněně reklamovaných vad objednatelem, a to vždy v rozsahu dle této smlouvy. Žalovaný v řízení tvrdil, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, že záruku čerpal na uspokojení nákladů na odstranění důvodně reklamovaných vad, které žalobkyně neodstranila ve lhůtě dohodnuté ve smlouvě ani po jejím uplynutí. Právo věřitele použít plnění z bankovní záruky na náklady na odstranění reklamovaných vad tak vyplývá z čl. 10.3. smlouvy, tedy z ujednání, které konkrétně upravuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem co do práva na plnění z bankovní záruky. Soudy obou stupňů neučinily zjištění, že žalovaný použil prostředky jemu vyplacené bankou ze záruky k jinému účelu, tedy neoprávněně, a že by nastala situace upravená v čl. 10.4. smlouvy, kdy věřitel je povinen vydat dlužníkovi přijaté plnění jako bezdůvodné obohacení spolu s dohodnutým úrokem z prodlení.

Podle ustanovení § 313 obch. zák. je pro posouzení vzniku práva věřitele (žalovaného) na plnění z bankovní záruky rozhodující obsah záruční listiny co do určení závazku dlužníka (žalobkyně), který je zárukou zajištěn. Ze záruční listiny bylo zjištěno, že byl zajištěn závazek „správného plnění záručních povinností zhotovitele“ podle podmínek smlouvy o dílo. Pouze v tomto ohledu je souvislost bankovní záruky se smlouvou o dílo co do nároků objednatele z titulu odpovědnosti zhotovitele za vady díla. Možnost zajištění jiné než peněžité pohledávky bankovní zárukou pak vyplývá z ustanovení § 314 obch. zák. Určuje-li ustanovení § 316 odst. 1 věta první obch. zák., že banka ručí za splnění zajištěného závazku do výše částky a za podmínek stanovených v záruční listině, je pro posouzení práva věřitele na plnění ze záruky nutno vycházet pouze z obsahu záruční listiny a ve vzájemném vztahu mezi věřitelem a dlužníkem z čl. 10.3. smlouvy.

Skutečnost, že žalovaný jako věřitel z bankovní záruky bude postupovat určitým způsobem při uplatňování práv z odpovědnosti za vady ve smyslu závěru soudů obou stupňů (tj. požadovat slevu z ceny díla, či odstoupí od smlouvy), nebyla podmínkou stanovenou v ujednání čl. 10.3. upravujícím vzájemný vztah věřitele a dlužníka z bankovní záruky ani v záruční listině. Nebylo-li zjištěno, že žalovaný použil prostředky z bankovní záruky neoprávněně, pak právo žalobkyně na vrácení plnění z bankovní záruky nevyplývá ze smlouvy ani ze zákona. Proto je závěr, že žalovaný plněním z bankovní záruky získal bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit, nesprávný."

 

6.4 Čo ak banka plnila objednávateľovi, hoci vedela, že plnenie bolo neoprávnené? Mala banka možnosť neuhradiť objednávateľovi ním požadovanú sumu? Musí zhotoviteľ vrátiť banke peniaze v hodnote bankou poskytnutého plnenia? Uspeje zhotoviteľ na súde so žalobou o vydanie bezdôvodného obohatenia, resp. neoprávneného plnenia?

 

Opätovne aj tu je algou a omegou dohoda v samotnej zmluve o dielo medzi objednávateľom a zhotoviteľom. Máme tu rozsudok Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2014, sp. zn. 32 Cdo 1730/2012:

„ (...) pro posouzení práva věřitele na plnění ze záruky nutno vycházet pouze z obsahu záruční listiny a ve vzájemném vztahu mezi věřitelem a dlužníkem ze smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem.

Právním titulem, na jehož základě poskytuje banka plnění věřiteli a věřitel jej přijímá, je bankovní záruka. Věřitel má právo na plnění z bankovní záruky oproti své povinnosti dostát podmínkám obsaženým v předmětné bankovní záruce. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2387/2007 (R 18/2010) dospěl k závěru, že při bankovní záruce vzniká v zásadě právně samostatný závazek banky, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku, jen když to vyplyne z obsahu záruční listiny (což v posuzovaném případě nenastalo).

Právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem není právně závislý na právním vztahu mezi dlužníkem a bankou, paralelní existence těchto právních vztahů vyplývá z podstaty bankovní záruky jakožto abstraktního zajišťovacího prostředku. Vztah mezi bankou a dlužníkem je založen smlouvu uzavřenou mezi těmito dvěma subjekty, přičemž tato smlouva vymezuje rovněž obsah předmětného vztahu.

Je třeba dát za pravdu dovolateli v tom, že důvodem nároku banky na náhradu za vyplacenou záruku od dlužníka není sama bankovní záruka, nýbrž smlouva uzavřená mezi bankou a dlužníkem. Pokud tedy banka plnila věřiteli v souladu se záruční listinou odpovídající takové smlouvě, musí dlužník bance takto poskytnuté plnění nahradit, i kdyby věřitel na plnění vůči dlužníku nárok neměl. Riziko neoprávněného čerpání věřitelem (za předpokladu, že banka dostála svým povinnostem a plnila v souladu s obsahem bankovní záruky) tak spočívá výhradně na dlužníku, v jehož majetkové sféře se projeví stejným způsobem jako čerpání oprávněné. Vyplatí-li banka věřiteli plnění v souladu s bankovní zárukou, vzniká jí tím pohledávka za dlužníkem odpovídající tomuto plnění a současně dlužníku závazek vůči bance ve stejné výši. Skutečnost, zda tento závazek dlužníka vůči bance byl splněn či nikoli, však není z hlediska povinnosti věřitele vrátit dlužníkovi neoprávněně získané plnění právně relevantní. Získal-li věřitel plnění, na které neměl nárok, musí jej vrátit tomu, na jehož úkor se tak stalo.

Velký senát na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že pro vznik oprávnění dlužníka požadovat po věřiteli vrácení plnění, které na jeho úkor neoprávněně získal na základě bankovní záruky dle § 321 odst. 4 obch. zák., resp. pro vznik povinnosti věřitele takto získané plnění dlužníkovi vrátit, není podmínkou, aby dlužník nejprve uhradil bance to, co v souladu s bankovní zárukou plnila věřiteli."

 

6.5 Spor ohľadom bankovej záruky za zádržné

Špecifický prípad vzniká ak je na zhotoviteľa vyhlásený konkurz. Je objednávateľ povinný vrátiť zádržné zhotoviteľovi, alebo si ho môže ponechať? Objednávateľ drží zádržné z titulu dohody o predĺženej splatnosti časti ceny diela. Zádržné sa použije na odstránenie vád, resp. na to, čo je dohodnuté v zmluve o dielo. Ak sa zhotoviteľ dostane do konkurzu, správca bude požadovať úhradu zádržného. Objednávateľ može mať namiesto zádržného bankovú záruku, ktorá môže zabezpečovať záväzky zhotoviteľa z vád pri odovzdaní diela, prípadne aj počas záručnej doby (konkrétne okolnosti závisia od dohody).

Poďme sa pozrieť ako dopadol takýto prípad na súde.

Z rozsudku NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 4790/2016 vyplynuli tieto okolnosti:

- Zhotoviteľ sa dohodol s objednávateľom, že požiada svoju banku a predloží mu prvú bankovú garanciu na tri roky na zabezpečenia vád z diela a následne predloží druhú bankovú garanciu, resp. predĺží platnosť prvej bankovej garancie pred skončením pôvodnej doby plantosti, pričom bolo dohodnuté, že pri porušení povinnosti predĺžiť platnosť pôvodnej bankovej záruky, je objednávateľ oprávnený načerpať celú sumu pôvodnej bankovej záruky.

- Banka se zaviazala previesť objednávateľovi na jeho účet čiastku až do celkovej výšky 4.000.000,- Kč bez skúmania právneho vzťahu  a bez námietok z nieho vzniknutých, a to bez meškania, ihneď po tom ako obdrží prvú písomnú žiadosť, v ktorej uvedie objednávateľ, že zhotoviteľ nesplnil záručnú povinnosť z súlade so zmluvou o dielo.

- Druhá banková záruka nebola nikdy vystavená a objednávateľ požiada banku o vyplatenie pôvodnej bankovej garancie z dôvodu nesplnenia záručnej povinnosti. Banka z tohto titulu vyplatila objednávateľovi čiastku 4.000.000,- Kč.

- V záručnej dobe, do momentu čerpania záruky sa na diele žiadne vady ani škody nevyskytli.

- Banka prihlásiela do insolvenčného konania zhotoviteľa pohladávku z titulu vyplatenej pôvodnej bankovej záruky a to pôvodne ako podmienenú pohľadávku a po tom, čo sumu z bankovej záruky uhradila, podaním túto pohľadávku zmenila na nepodmienenú.

- Výzvou zhotoviteľ požiadal objednávateľa o zaplatenie čiastky 4.000.000,- Kč, ktorá bola inkasovaná od banky ako banková záruka a bola vyplatená bankou neoprávnene.

Má zhotoviteľ právo na úhradu, alebo nemá? Súd prvého stupňa konštatoval bezdôvodné obohatenie na strane objednávateľa. Súd druhého stupňa rozsudok prvého stupňa zrušil a vrátil mu vec na rozhodnutie. Súd druhého stupňa však konštatoval, že je potrebné prihliadať aj na skutočnosť, že nebola preukázaná ani vada, ani škoda.

Podle odvolacího soudu však soud prvního stupně pochybil, když nepřihlédl k tomu, že původní garance nahradila zádržné a zadržená část ceny díla již byla dlužníku zaplacena. Za tohoto stavu nemůže představovat částka 4.000.000,- Kč (inkasovaná žalovaným podle původní garance) bezdůvodné obohacení, když o vzniku bezdůvodného obohacení „lze hovořit až ve chvíli, kdy dlužník sám splní bance pohledávku nebo její část, kterou si banka přihlásila do insolvenčního řízení. Teprve tím okamžikem dojde ke snížení majetku dlužníka a ke vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor dlužníka“.

Najvyšší súd ČR v rozsudku konštatoval:

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že v době po rozhodnutí odvolacího soudu v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. září 2018, sp. zn. 31 Cdo 3939/2016, formuloval a odůvodnil závěry, jimiž se při výkladu ustanovení § 321 odst. 2 a 4 obch. zák. odchýlil od právních názorů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 32 Cdo 1745/2013, a podle nichž:

1) Ustanovení § 321 odst. 4 obch. zák. „je zvláštní právní úpravou“, jež vylučuje aplikaci obecné úpravy obsažené v ustanoveních § 451 a násl. obč. zák.

2) Právo dlužníka na plnění dle § 321 odst. 4 obch. zák. je logickým důsledkem ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák. Jestliže dlužník uzavřel smlouvu s bankou o vystavení bankovní záruky ve prospěch věřitele a věřitel v souladu s touto listinou získal od banky ujednané plnění, pak vzniká nepochybně dlužníku povinnost (dle podmínek uvedených ve smlouvě mezi bankou a dlužníkem) zaplatit bance to, co plnila věřiteli na základě záruční listiny, jejíž obsah je v souladu se smlouvou uzavřenou mezi bankou a dlužníkem. Pokud dlužníkovi vznikl závazek zaplatit bance to, co plnila věřiteli (za podmínek obsažených v bankovní záruce) a současně bylo zjištěno, že věřitel získal v souladu s bankovní zárukou plnění, na něž neměl vůči dlužníkovi nárok, lze za logický důsledek vzniku popsané situace považovat vznik povinnosti věřitele takové plnění dlužníkovi vrátit a nahradit mu škodu tím způsobenou. Z pouhého konstatování, že právo žalobce na plnění dle § 321 odst. 4 obch. zák. je logickým důsledkem ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák., však nelze dovozovat, že předpokladem pro uplatnění tohoto práva je splnění povinnosti obsažené v § 321 odst. 2 obch. zák.

3) Ustanovení § 321 odst. 4 obch. zák. neumožňuje věřiteli dovolávat se toho, aby před splněním své povinnosti vrátit dlužníkovi na jeho úkor neoprávněně získané plnění, dlužník nejprve splnil svůj závazek vůči bance vyplývající z jiného právního vztahu a až poté požadoval po věřiteli vrácení neoprávněně získaného plnění. Splnění těchto dvou povinností (povinnost dlužníka zaplatit bance to, co na základě bankovní záruky plnila věřiteli a povinnost věřitele vrátit dlužníkovi plnění, které věřitel na základě bankovní záruky získal, aniž by na něj vůči dlužníkovi měl nárok) se mohou dovolávat rozdílné subjekty, na základě odlišných právních titulů vzešlých z dvou rozdílných právních vztahů. Ačkoliv plnění, které se ukázalo být neoprávněně získaným, poskytla věřiteli banka, učinila-li tak v souladu s bankovní zárukou, poskytla jej na úkor dlužníka. Přestože věřiteli vznikají práva a povinnosti jak k bance, tak k dlužníkovi, tato práva a tyto povinnosti vyplývají z rozdílných právních vztahů a je tedy mezi nimi třeba důsledně rozlišovat.

4) Pro vznik oprávnění dlužníka požadovat po věřiteli vrácení plnění, které na jeho úkor neoprávněně získal na základě bankovní záruky dle § 321 odst. 4 obch. zák., resp. pro vznik povinnosti věřitele takto získané plnění dlužníkovi vrátit, není podmínkou, aby dlužník nejprve uhradil bance to, co v souladu s bankovní zárukou plnila věřiteli.

V poměrech projednávané věci není sporu o tom, že banka zaplatila žalovanému v souladu s původní garancí částku 4.000.000,- Kč a vzniklo jí ve smyslu ustanovení § 321 odst. 2 obch. zák. právo, aby jí dlužník zmíněnou částku uhradil.

Za stavu, kdy dovoláním žalobce (pochopitelně) nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, podle něhož původní garance nahradila zádržné, které by (při absenci ujednání o původní garanci) bylo žalovaným dlužníku (při splnění sjednaných podmínek) vráceno, a kdy žalovaný vyplatil dlužníku (po vystavení původní garance) částku odpovídající zádržnému, nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že uplynutím doby, po kterou smlouva o dílo přiznávala žalovanému právo ponechat si zádržné, se plnění, které žalovaný obdržel od banky z titulu původní garance, stalo plněním, na které neměl žalovaný vůči dlužníku nárok (§ 321 odst. 4 och. zák.).

Přitom vznik nároku dlužníka vůči žalovanému na vrácení takového plnění (§ 321 odst. 4 obch. zák.) není podmíněn splněním povinnosti dlužníka vůči bance (§ 321 odst. 2 obch. zák.).

 

6.6 Neodkladné opatrenie, ktoré ukladá banke zdržať sa vyplatenia peňažných prostriedkov z bankovej záruky, resp. ukladá veriteľovi zdržať sa vyzvať banku o vyplatenie bankovej záruky

V poslednej dobe aj u nás zhotovitelia podávajú návhy na súd, aby uložil neodkladné opatrenie a zakázal čerpať z bankovej záruky až do ukončenia sporu vo veci.

Hoci v ojedinelých prípadoch okresné súdy vydajú neodkladné opatrenie, odvolacie súdy ich zväčša zamietnu. Súdy zväčša konštatujú, že nie sú splnené podmienky na vydanie neodkladného opatrenia, napr: "Skutočnosť, že odporca zaslal list č. xxxx pod hrozbou uspokojenia svojich nárokov z plnenia z príslušnej bankovej záruky, nie je sama osebe kvalifikovaným dôvodom na nariadenie predbežného opatrenia."

Iný príklad:

"Súd prvého stupňa napadnutým uznesením nariadil na návrh navrhovateľa predbežné opatrenie, ktorým uložil odporcovi v 1. rade zdržať sa uplatňovania práv a nárokov z bankovej záruky vystavenej odporcom v 2. rade (banka) dňa xxxx a súčasne uložil odporcovi v 2. rade (banke) povinnosť zdržať sa vyplatenia sumy z bankovej záruky č. xxxxx zo dňa xxxx na základe výzvy spoločnosti (objednávateľa) a odporcu v 1. rade doručenej mu dňa xxxx, všetko do právoplatnosti rozhodnutia vo veci samej."

Odvolací súd konštatovall, že: "Z uvedeného teda vyplýva, že pri rozhodovaní odvolacieho súdu je rozhodujúci aktuálny stav. Vzhľadom na to, že účinky predbežného opatrenia pôsobia do budúcnosti, nariadenie predbežného opatrenia o uložení povinnosti odporcovi v 1. rade zdržať sa uplatňovania práv a nárokov z bankovej záruky je už neúčinné. Navrhovateľ vo vyjadrení k odvolaniu odporcu v 1. rade uviedol, že podal návrh na začatie konania pred rozhodcovským súdom, ktorého predmetom je nárok na zaplatenie 2.681.169,Eur, ktorý je totožný s výškou vyplatenej bankovej záruky."

 

7. Rozdiel medzi (i) postúpením bankovej záruky, (ii) postúpením práva čerpať a (iii) postúpením zabezpečeného záväzku.

Akékoľvek postupovanie je v prípade bankovej záruky vhodné podrobne preskúmať, a to najmä v samotných záručných listinách, v zmluvách o dielo a v neposlednom rade v zmluvách dohodnutých s bankami pre vystavenie bankovej záruky.

Zhotoviteľ častokrát nemá dostatok prostriedkov, alebo kreditu, aby poskytol objednávateľovi bankovú záruku v požadovanej výške. Nie je výnimkou, že zhotoviteľ postupuje svoje bankové záruky jemu vystavené zo strany subdodávateľa v prospech objednávateľa. Tu sa vedia veci pekne skomplikovať aj keď je všetko nastavené back to back. Škodu môže spôsobiť výlučne zhotoviteľ, pričom sa objednávateľ bude dožadovať čerpania zo subdodávateľovej bankovej záruky, nakoľko škoda prevyšuje zhotoviteľom vystavenú bankovú záruku. 

Objednávateľ je oprávnený čerpať z bankovej záruky spravidla v prípade porušenia zmluvy o dielo. Právo čerpať môže objednávateľ postúpiť, napríklad svojej finančnej inštitúcii, ktorá mu poskytuje úver na realizáciu stavby.

Ak podľa záručnej listiny je veriteľ oprávnený uplatniť svoje práva z bankovej záruky, len keď dlžník nesplní svoj záväzok, môže veriteľ postúpiť svoje práva z bankovej záruky iba s postúpením pohľadávky zabezpečenej bankovou zárukou. Na toto sa zvykne zabúdať. Môže to spôsobiť neplatnosť.

 

Ak máte nejasnosti ohľadom bankových záruk; ak máte obavu, že objednávateľ potiahne bankovú záruku bez dôvodu; ak chcete mať istotu, že banková záruka je dobre napísaná a naviazaná na Vašu zmluvu o dielo; ak sa potrebujete uistiť, že jednotlivé bankové záruky (najmä realizačná, zádržná, záručná) na seba správne nadväzujú a nevznikne Vám vákuum, rád Vám pomôžem so svojimi skúsenosťami.